Kolumbové na koloběžce

Embéčko, trabanty nebo rikša už se (nejen) v našem vysílání vydaly na pouť po různých částech světa. Teď se k nim připojují koloběžky. Právě na nich totiž dva Češi putovali Latinskou Amerikou.

Marek Jelínek, foto: Ana BriceñoMarek Jelínek, foto: Ana Briceño O tom, že koloběžka působí jako urychlovač vztahů nebo co znamenají hadi na silnici, bude vyprávět jeden z milovníků tohoto dopravního prostředku Marek Jelínek.

Kdy jste dostal svou první koloběžku?

"Svoji první koloběžku jsem dostal, když mi bylo šest let."

A zaujala vás už tehdy?

"Ano, začal jsem vyhrávat takové koloběžkové závody, tak jsem se cítil dobře a zaujalo mě to."

Kdy jste se pak rozhodl, že koloběžka je ideální prostředek pro dospělého muže na cestu na jih Ameriky?

"To bylo někdy minulý rok v květnu. Byl to šílený nápad a padl taky proto, že na koloběžce nikdo takhle nejezdí."

Vy jste jel s kamarádem. Jak jste se na to fyzicky připravovali? Nepřetížili jste jednu stranu?

Michal, Marek a lamy, foto: Archiv Marka JelínkaMichal, Marek a lamy, foto: Archiv Marka Jelínka "Na koloběžce střídáme levou a pravou nohu a přijde nám to lepší, než kolo. Připravit se na to úplně nejde, protože v jižní i střední Americe je úplně jiný terén i klima. Jediné, co můžete udělat, je každý den s koloběžkou jezdit, abyste se s ní sžila. Já jsem to tak praktikoval a jezdil jsem si i koupit rohlíky do centra města a nazpátek. Ale úplně se na to připravit nejde."

Proč jste se rozhodli zrovna pro Latinskou Ameriku?

"Protože ji mám rád, táhla mě vždycky Amazonie, indiánské kmeny, veselost a otevřenost lidí."

Splnilo se vám to?

"Určitě. Díky koloběžkám se nám otevřely dveře tam, kam bychom se normálně ani nepodívali. Byli jsme takoví novodobí Kryštofové Kolumbové. Lidé tam koloběžky opravdu neznají a setkali jsme se opravdu s pozitivními a přívětivými reakcemi. Bylo to fakt super."

Jak lidé reagovali na to, že přijeli dva muži na koloběžkách a chtějí si s nimi povídat?

Foto: Archiv Marka JelínkaFoto: Archiv Marka Jelínka "My jsme si s nimi vždycky nezačínali povídat. Oni byli první, kdo s námi navazoval kontakt. Jižní Amerika je v tomhle úžasná, lidé jsou bezprostřední, a když vidí něco zajímavého, tak vás osloví. Jeli jsme, zastavilo nás auto nebo motorka a hned: ´Jak se máš, kde máš pedály?´. To byla klasická otázka, kterou začala komunikace a otevírala nám dveře právě proto, že nás díky koloběžkám oslovovali místní a ne my je."

Jak dlouho cesta trvala?

"Trvala devět měsíců, ale měli jsme v plánu pět."

Protáhla se proto, že se událo něco, s čím jste nepočítali, nebo jste se jen nechtěli vrátit do Evropy?

"Několik dní jsme strávili na kolibříčí farmě nebo 12 dní jsem se musel dávat dohromady a odpočinout si kvůli bolavé noze. V Amazonii jsme trávili dost času čekáním na lodě. Postupně se to nasčítalo, až z toho bylo těch devět měsíců. A samozřejmě se nám nechtělo domů, jižní Amerika je pro nás kouzelná a nechtělo se nám zpátky do spěchu a stresu."

Odkud a kam vaše cesta vedla?

"Vedla z Cancúnu až do Sao Paula. Chtěli jsme přejet kontinent napříč, což se nám podařilo."

Viděli jste nějakého zajímavého živočicha? Třeba hada v Amazonii?

"Viděli jsme morčata, která chovají třeba v Peru, potkali jsme různé ptáky - jedete po silnici na koloběžce a vidíte, jak nad vámi přelítávají barevní papoušci. Hady jsme živé neviděli, jen přejeté na silnici. Vždycky, když jsme sjížděli z nějaké velké nadmořské výšky dolů a viděli jsme přejeté hady, tak jsme si říkali: ´Á, už jsme zase v tropech.´ Viděli jsme ale živé piraně, obrovské arapaimy velké nebo zajímavé brouky."

Hodláte se ještě někdy vrátit?

"Ještě před třemi dny jsem si říkal, že ne, protože jsem tam byl už pětkrát, ale každý třetí den mám odtamtud nějaký hovor, protože jsme si tam udělali spoustu přátel, tak teď už mě to zase nutká se tam ještě jednou podívat. Láká mě Kolumbie a Venezuela."

To už bude ale cesta bez koloběžky. Bude ještě nějaká s koloběžkou?

"Ano, v tomto projektu budu pokračovat dál a čeká nás Asie, Afrika a Austrálie."