Vídeňští Češi se ve Vídni cítí dobře

Vídeň, foto: Gryffindor, CC BY 3.0

Jak se vídeňští Češi integrovali? Pomohly jim rakouské instituce nebo krajanské spolky? Jaké byly jejich první dojmy z Rakouska, profesní uplatnění po emigraci, osobní vzpomínky, humorné i nepříjemné situace? Na to odpovídá druhý díl sborníku Vídeňští Češi.

Tomáš Grulich,  foto: Zdeňka Kuchyňová
Sborník je výsledkem několikaletého vědeckého projektu, který se snažil zachytit osudy migrantů z Československa z let 1966 až 1983. Povedla se tedy integrace? Na to odpovídá senátor Tomáš Grulich (ODS), předseda stálé komise pro krajany žijící v zahraničí.

"Já se domnívám, že integrace byla skutečně zdařilá. Češi se ve Vídni cítí dobře. Myslím si, že jsme si kulturně velmi blízcí. To už pochází z Rakousko-Uherska. Je řada i vtipných příkladů, jak to funguje ve Vídni, a jak to funguje v Praze. Například kamarád Jiří Rak, který je historik a zabývá se Rakouskem, mi vykládal, že když v roce 1990 poprvé vycestoval do Vídně, tak dobíhal tramvaj. Ona zavřela dveře, a odjela. Říkal: já jsem doma."

Rakousko bylo také první zemí, kde byly vztahy k menšinám upraveny smluvně.

"První smlouva, která hovořila o menšinách, a vzájemné podpoře menšin, byla uzavřena právě mezi Rakouskem a Československem v roce 1921. Z toho se potom vyvíjely jako precedens další právní úpravy. Emigrace po roce 1948 a 1968 velmi často vedla do Rakouska. Pak si vzájemně ta česká společnost, která byla disidentská, s tou rakouskou velmi dobře rozumněly."

Když přijíždíte do Rakouska, setkáváte se tam kromě krajanů i s Čechy, kteří tam žijí třeba jen pět deset let, a pak se vrací domů? Zapojují se taky do krajanského života?

Vídeň,  foto: Gryffindor,  CC BY 3.0
"Myslím, že se to výrazně vylepšilo, zvláště v posledních deseti letech. Úžasným příkladem jsou čeští absolventi Vysoké školy ekonomické, kteří si tam založili spolek absolventů té školy. Velmi spolupracují se spolky, které jsou staré sto i více let. Tahle spolupráce funguje báječně."

Český stát podporuje i školství ve Vídni.

"Nějaký milión korun to určitě byl, a šlo to na opravu tělocvičny. Byly kolem toho určité problémy, protože česká strana se vymlouvala často na to, že do té školy nechodí jen Češi, ale i Slováci a další menšiny, které jsou nám blízké, a že by měly také pomoci. V tom má náš stát pravdu. Nechci to říct hrubě, ale Slováci se na to trošku vykašlali, a zůstalo to na nás. Já jsem rád, že jsme to udělali. Do té školy chodí dnes 650 dětí. Je to škola, která má dlouhodobou tradici. Vychází, jak jsme na začátku říkal, právě z té brněnské smlouvy mezi Československem a Rakouskem v roce 1921."

Do české školy ve Vídni chodil i Richard Basler, jeden z editorů sborníku Vídeňští Češi. I když se už v Rakousku narodil, má pořád dobrou češtinu a je ve vedení několika krajanských spolků.

Richard Basler,  foto: Zdeňka Kuchyňová
"Moje maminka je z Čech, babička samozřejmě taky. Do Čech jezdím několikrát ročně. Nejenom do Prahy, příbuzné mám po celé republice."

Dbala maminka na to, abyste se naučil dobře česky?

"Ano, maminka i babička na to dbaly. Mám také 4 roky vídeňské základní školy v češtině. Babička mi dávala diktáty, cvičil jsem vyjmenovaná slova. Něco zůstalo."

Hodí se vám čeština i v pracovním životě?

"Hodí. Můžu číst a bádat v archivech. Můžu číst i české knížky. Má to pro mě velkou výhodu."