Ráno bylo všechno naše a večer už nic, vzpomíná na akci Kulak Miroslav Vodňanský

Sklizeň chmele v obci Přestavlky, 60. léta, ilustrační foto: CC-BY-SA-4.0, Jana Zemanová

Selský grunt se dědil po staletí - z otce na syna. Poměry se změnily za nacistické okupace a pak za komunismu, kdy celé vrstvě sedláků hrozila likvidace. O jejich osudech se ví jen velice málo. To se snaží napravit výstava Rozkulačeno! v Zemědělském muzeu v Praze, první svého druhu od roku 1989.

Sousoší Lidé bez domova,  foto: Zdeňka Kuchyňová
"Uplynulo už více než čtvrt století a trpký úděl selského stavu jak v období nacismu, tak v komunismu nebyl doposud v takové šíři představen," říká autor výstavy Jaroslav Rokoský.

Rozkvět a prosperita selského stavu jsou spojeny s obdobím habsburské monarchie a první republiky. Tehdy zájmy sedláků hájila Agrární strana, která byla v té době nejsilnější, a sedlák patřil k elitě. Přišla válka a mnozí sedláci byli vystěhováváni. To připomíná v Sedlčanech sousoší s názvem Lidé bez domova.

"Nacistický režim chtěl využít vyspělé české zemědělství především pro své válečné cíle. Nechtěl apriori kolektivizovat hospodářství, ale chtěl, aby bylo výkonné a plně v chodu. Zároveň měl vojenské zájmy, takže některé oblasti jako Benešovsko, Neveklovsko, Vyškovsko, musely být vysídleny. Ale to měla být jen první etapa. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich řekl v říjnu 1941: tento prostor musí být jednou osídlen Němci a Čech tu již konec konců nemá co pohledávat."

Foto: Zdeňka Kuchyňová

Jaký byl selský odboj?

"O odboji selského stavu, který byl úzce spjat s Agrární stranou, se od května 1945 vůbec nesmělo mluvit, protože Agrární strana byla zakázána jako strana zrádců a kolaborantů, takže se hledala její provinění, nikoliv její zásluhy. To nám vydrželo až do listopadu 1989. Ani potom se to příliš nezlepšilo, takže dneska to vypadá, jako kdyby žádný odboj ani neexistoval, což neodpovídá skutečnosti. Například předseda Agrární strany Rudolf Beran byl nacisty odsouzen v roce 1942 k deseti letům těžkého žaláře. To se tady opomíjelo, protože v roce 1947 byl pro změnu odsouzen Národním soudem k dvaceti letům těžkého žaláře. Ten výčet by byl poměrně dlouhý. Existuje řada naprosto zapomenutých jmen a neznámých osudů, které byly záměrně upozaďovány nebo zkreslovány."

V rozhlase byl objeven unikátní záznam soudního líčení

Před několika lety byl v plzeňském archivu Československého rozhlasu nalezen unikátní zvukový záznam soudního líčení s hospodářem Josefem Pažoutem z Bystřice u Libáně, který hospodařil s rodinou na 21,5 hektarech.

V roce 1954 byl souzen za to, že údajně neplnil předepsané dávky pro stát a neodevzdal leták z balonové akce Rádia Svobodná Evropa, který našel na poli. Proces se konal v místní hospodě a výsledek - třičtvrtě roku odnětí svobody, a pokuta 5000 tisíc. Nebyl sám. Výstava mapuje osudy několika dalších selských rodů.

Akce "Kulak" - k vystěhování stačilo pár hektarů

Výstava ukazuje i přísně tajnou směrnici, která byla součástí akce Kulak. Ta nejvíce postihla Jihlavský kraj, kde bylo vystěhováno 207 selských rodin. Jak velké muselo být hospodářství, aby mohl být sedlák označený za venkovského boháče?

Foto: Zdeňka Kuchyňová
"Dá se říci, že od dvaceti hektarů výše to byl "kulak", což bylo hanlivé označení pro sedláka. Ale pokud jste byla například v bramborářské oblasti, na Vysočině, tak vám stačilo 12 hektarů a více. Nebo stačilo, pokud jste měla třeba k osmihektarovému hospodářství ještě v obci hostinec, obchod nebo mlýn. Odpor proti kolektivizaci byl silný, takže musel být lámán politickou agitací spojenou s násilím, represemi a vězněním. Řada hospodářů, kteří byli zvyklí ráno vyjít do polí, potom dlouhá léta skončili v komunistických kriminálech, ale chovali se tam velice statečně. Byla v nich určitá důstojnost, což potvrzuje celá řada vzpomínek pamětníků, kteří tehdy ve vězení s těmi sedláky byli. Ty procesy, kulacké kauzy, se odehrávaly v jednotlivých obcích, třeba v místní hospodě nebo sokolovně.
Foto: Zdeňka Kuchyňová
Důvodem bylo zastrašení obyvatelstva. Bylo to takové to klasické, až podepíše František. Proto se v okrese většinou vytipovali dva tři velcí hospodáři, kteří měli respekt, a na ně se soustředil hlavní zájem."

Na výstavě je směrnice, která mnohé rodiny zcela rozprášila.

"Byla přijatá 22. října 1951. Byla to tajná směrnice a fungovala v letech 1951 až 1953 a na jejím základě bylo 4000 selských rodin nuceně vystěhováno ze svých gruntů," uvedl autor výstavy Jaroslav Rokoský.

Rodina Vodňanských přišla o statek dvakrát

Miroslav Vodňanský,  foto: Zdeňka Kuchyňová
S výstavou pomáhali i pamětníci. Například rodina Vodňanských hospodařila na statku ve Stranném u Blíževedel na Českoslipsku. Stohektarové hospodářství jim v roce 1938 zabralo německé vojsko. Po únoru 1948 o statek přišli podruhé:

"U nás bylo hodně dosídlenců, kteří přišli po Němcích. Měli pořád málo, a řekli, že mají zájem o celý statek. Rozebrali si ho hned v květnu 1948 přede žněmi. Ráno přišla komise, která byla složená z různých orgánů. Ráno bylo ještě všechno naše a večer už nebylo naše nic. Každý si došel a odvedl si, co chtěl. Někdo chtěl krávy, někdo koně, jiný sekačky, brány, pluhy a tak dále," říká Miroslav Vodňanský. Když o statek přišli poprvé, bylo mu 17 let.

V roce 1992 se rodině Vodňanských vrátily doslova ruiny. Dnes je mu 85 let, statek prokoukl a přebral štafetu vnuk Erich Vodňanský:

Miroslav Vodňanský s vnukem Erichem,  foto: Zdeňka Kuchyňová
"Já jsem vyrůstal ve Vídni, šel jsem na gymnázium, pak na vysokou školu a prázdniny jsem trávil v Čechách na statku. Pomáhal jsem dědečkovi. Mluvili jsme spolu často o rodinné historii. Já jsem to hodně prožíval a prožívám dosud."

Pracujete v současné době na rodinném statku, nebo jste zůstal ve Vídni?

"V současné době je to statek a rodinné hospodářství."

Viděla jsem tu ruinu, kterou jste dostali, a jak se to postupně budovalo. Jak statek vypadá teď?

Sklizeň chmele v obci Přestavlky,  60. léta,  ilustrační foto: CC-BY-SA-4.0,  Jana Zemanová
"Dědeček se s velkým úsilím pokusil dát budovy dohromady. Ještě tam je spousta práce. Myslím, že to není jen na jednu nebo dvě generace. Když budeme s jednou částí hotovi, půjdeme dál, a když budeme hotoví, tak můžeme začít znovu."

Na co se specializujete?

"V současné době nemáme žádnou specializaci. Máme klasické polní plodiny, k tomu pěstujeme chmel a chováme masný skot."

Kolik u vás pracuje lidí?

"Máme tři stálé zaměstnance. Na chmelových pracích samozřejmě potřebujeme více brigádníků. Na tři zaměstnance máme 550 hektarů."