Jožka Černý vytáhl moravské lidovky ze sklepů na jeviště

Jožka Černý, foto: Supraphon

Zpěvák a nekorunovaný král moravských lidových písní Jožka Černý oslavil 75 let. Poprvé veřejně vystoupil už ve čtyřech letech na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici, a v roce 1948 se tady stal vítězem soutěže dětských zpěváků.

Velký vliv měla na Jožku Černého jeho sestra Květa, se kterou často vystupoval. Na své dětství zavzpomínal v rozhovoru pro rozhlasový pořad Koktejl:

Jožka Černý,  foto: Supraphon
"V té době bylo maximálně rádio a večerní zábavy, kdy se u nás všude v létě zpívalo, popíjelo se vínko. Když jsem šel zpívat, tak jsem to jako dítě vnímal spíš tak, že mě vytrhli z her. Přijelo nějaké auto, a já jsem měl jít zpívat jako kulturní vložka. Občas jsem se vyválel v blátě, abych nikam nemusel, abych se jim hnusil. Moje o dvanáct let starší sestra Květa byla už tenkrát výborná zpěvačka. Byla samouk na klavír. Dokonce mohla studovat konzervatoř, ale utekla. Říkala: oni mě nemají co naučit, já to umím. Přes ni jsem poznal nejenom folklór. Ona zpívala s Kučerovci, s Gustavem Bromem a potom s BROLNEM, což byl Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů. Mě ani nechytla hlasová puberta. Já jsem to mutování překřičel. Nikdo to nepoznal. Pak začal swing, dixieland. Já jsem si dokonce koupil trubku, kterou jsem měl až do vojny, kde jsem hrával večerky."

Jožka Černý zpíval všem prezidentům

Jožka Černý byl v roce 1946 vybrán, aby zazpíval prezidentu Edvardu Benešovi, který se vracel z exilu a navštívil Hodonín. Zpíval dokonce všem našim prezidentům.

Trvalo ale dlouho, než se hudbou začal živit. Vyučil se mechanikem šicích strojů. Po vojně byl řidičem, od roku 1969 pracoval deset let jako umělecký kovář a zámečník. Pak se mu jeho koníček stal profesí. K hudbě ho od dětství vedli rodiče:

"Tatínek byl vynikající tanečník verbíř. Když jsem vyhrál první cenu jako šestileté dítě ve Strážnici, tak on vyhrál třetí cenu. Matka byla zpěvačka a já jsem po ní zdědil altovou barvu, i rozsah. Podezřívají mě, že mám nějaký školený hlas, protože mě slyšeli zpívat světové árie. Ale je to asi dané tím, jak je ten krk postavený. Páni profesoři, kteří učí zpěv, říkali: do tebe nemá kdo co vrtat, tam už to je."

Alergii na žádnou písničku nemám

Jožka Černý,  foto: Multisonic
Jožka Černý zpívá lidové písničky hlavně z Podluží, ale čerpá i z okolních regionů. Vystupoval s celou řadou cimbálových muzik. V pořadu ostravského rozhlasu mu položili otázku, jestli už nemá na některou písničku alergii?

"Ani ne. Když přijdu na jevište, vidím tam osmileté děti až po osmdesátileté babičky,a čekají jestli dám Když jsem šel z Hradišťa. Říkám, že tím se budeme loučit. Hrajeme taky na přání. To si myslím málo umělců dovolí. Ale my máme takové špičkové muzikanty, že to zahrají. Když sestavíme nový program, tak dokud tam nezazní do patnácti minut známé písničky, lidi se začnou vrtět. Musím i notoricky známou písničku zazpívat tak, aby mě to bavilo, aby to pobavilo i muzikanty. Někdy si tam něco přidám."

Vzorem Jožky Černého byl věhlasný primáš, profesor Slávek Volavý. A tomu, jak říká, splnil přání:

"Říkal: já si přeju, abychom tuhle muziku vytáhli ze sklepů na jeviště. A já jsem mu to přání splnil. Tato muzika má obrovskou hodnotu, co se týče muzikálnosti. To musí ten muzikant odehrát zpaměti. A reagovat na různé tóniny, které nemá napsané, ale má je v srdci. Byl bych rád, aby tato muzika nezůstala v rádiích a televizích opomíjená."