Kalendárium

'Un Marteau pour les sorcières'
0:00
/
0:00

V kalednáriu dnes připomeneme slavné dívčí gymnázium Minerva, čarodějnické procesy nebo dětství básníka Františka Hrubína.

Dlouholeté úsilí spisovatelky Elišky Krásnohorské přineslo v roce 1890 konečně ovoce. V polovině září se otevřelo první soukromé dívčí gymnázium Minerva. První nejen v českých zemích, ale i rakouskouherské monarchii. Ukázalo se, že šlo o dobrý tah, do školy se přihlásilo 51 žákyň a absolventky Minervy brzy, přesně tak, jak si to Krásnohorská představovala, úspěšně promovaly i na univerzitách. První z nich byla Marie Zdeňka Baborová, jejímž oborem byla zoologie.


Z filmu kladivo na čarodějnice
Nejznámější obětí čarodějnických procesů, které ve druhé polovině 17. století vypukly na losinském panství, je Kryštof Alois Lautner. Mezi lidmi oblíbený šumperský děkan byl několik let vězněn na Mírově, obviněním z čarodějnictví se dlouho snažil odolávat, nakonec ale nátlaku a mučení podlehl a jako mnoho dalších byl upálen. K popravě došlo v září roku 1685 v Mohelnici. Na místě, kde prý stála hranice, stojí dnes pomník.


Básně Františka Hrubína zná spousta lidí už od dětství. Právě o něm vyprávěl básník v roce 1966 v rozhlasovém pořadu.

"Já jsem měl nejraději dějepis a myslím, že i většina z mých spolužáků. Pan řídící nám české dějiny vykládal spíše ve formě pověstí, bájí a legend. Byly to vlastně takové pohádky, byli v nich králové, rytíři, hrdinové atd. My jsme věřili, že se ty pohádky opravdu staly. Hráli jsme si hlavně na rytíře, ty velké skály a balvany u nás, náš kraj je těmi bludnými balvany jakoby zavalen, byly našimi hrady a z těch jsme podnikali velké výpravy do dalekých světů. Vzpomínám si, že nás tenkrát ani nevzrušovaly technické zázraky, které se zrovna rodily. Byli jsme ve svých hrách i touhách stále spíše v minulosti. Ostatně jak jsme se mohli o vynálezech dozvědět? Svítilo se petrolejkou, ve válce dokonce jeden čas olejovými lampičkami nebo doma vyrobenými svíčkami, to když nebyl petrolej. Ale například auto...Auto projelo naší vsí jednou, pokud se pamatuji. Jediný stroj, který u nás měl vážnost a který jsme nepokládali za něco nového, měli jsme dokonce pocit, že patří k naší krajině, jako k ní patří skály a borovice, to byla lokomotiva, vlak. Viděli jsme ji z dálky, jak těžce oddychuje a píská pod požárskými lomy, a když jsme se, někteří z nás jen jednou za dětství, někdy vlakem svezli, byl to fantastický zážitek a svátek. A dokonce u nás za mého dětství byli lidé, kteří nikdy vlakem nejeli a kteří se za celý život třeba nedostali ani do Prahy, ačkoli jsou Lešany od Prahy něco málo přes 30 kilometrů."

V okolí Lešan, které mu tak učarovalo, prožil Hrubín dětství, narodil se ale před 100 lety v Praze. Jeho dílo nepředstavuje jen známá tvorba pro děti, mezi díla, o kterých se dnes až otřepaně říká, že jsou ze "zlatého fondu", patří bezesporu také Romance pro křídlovku nebo Zlatá reneta.