Petřín

Pomníky a sochy

V parcích petřínského vrchu se nachází mnoho sochařských realizací a pomníků, ne všechny však byly tvořeny přímo pro toto místo. Nejznámějším je bezesporu Myslbekův pomník Karla Hynka Máchy. Původními jsou také Štursova socha Hany Kvapilové, Kodetův Vítězslav Novák, Dvořákova Fontána a Wagnerův Jaroslav Vrchlický. Další díla sem byla přenesena z jiných míst, nejčastěji exteriérů - Mařatkův Polibek, Sapíkův Ferdinand Laub, Kloučkova Dekorativní váza (ta byla původně v interiéru) nebo Simotův Jan Neruda. Některé hotové sochy, které do tohoto prostoru původně zamýšlené nebyly, zde byly prostě osazeny, jiné naopak z Petřína odstraněny. K těm původně nezamýšleným patří Laudův Lachtan nebo Kafkův Milan Rastislav Štefánik. Níže naleznete popis a fotografie některých petřínských pomníků a soch:

Josef Václav Myslbek: pomník Karla Hynka Máchy

Pomník Karla Hynka Máchy nepatří pouze mezi nejznámější sochařské monumenty Petřína, ale i Prahy jako takové. Ve své době však byl hodnocen rozpačitě. František Xaver Šalda o tomto pomníku napsal: "Jest to práce příjemná, ale nic více, a chápeme odpor některých listů proti ní: problém tragického básnického osudu Máchova nijak typicky nevystihuje a nepřenáší do sféry plastické."

Pomník u Myslbeka objednal na počátku roku 1910 spolek Svatobor, měl být odhalen ke 100. výročí Máchova narození, tedy 16. listopadu 1910. Vše se ovšem o rok a půl zpozdilo, vinou Myslbekova chatrného zdraví a množstvím zakázek, na kterých pracoval. Navíc, kompozice díla je poměrně složitá, básník se opírá o zeď ve chvíli, kdy přivoněl ke kytici šeříků, jeho postava je výrazně prohnutá v bocích. Pomník byl nakonec slavnostně odhalen 16. června 1912.

Dnes je pomník symbolem lásky a zamilovaných. A každoroční tradicí, zejména pro mladší páry z Prahy, se stalo vyjít 1. května, respektive 1. máje, na Petřín a políbit se tzv. "pod Máchou", tedy pod Máchovým pomníkem.

Olbram Zoubek: pomník Obětem komunismu

Pomník obětem komunismu vytvořil český sochař Olbram Zoubek ve spolupráci s architekty Zdeňkem Hölzlem a Janem Kerelem. Byl slavnostně odhalen 22. května 2002. Je situován na východním svahu Petřína. Tvoří jej masivní zužující se schodiště, v jehož horní částí kráčí 7 postav: první je celá, další postupně více a více zmrzačené, ale stále stojící. Jedná se o připomínku utrpení politických vězňů, jakož i jejich statečnost a nezlomnost.

V dolní části pomníku je na kovových deskách napsáno: "Oběti komunismu 1948 - 1989: 205 486 odsouzeno - 248 popraveno - 4 500 zemřelo ve věznicích - 327 zahynulo na hranicích - 170 938 občanů emigrovalo." Totéž je na bronzovém pásu, který běží shora dolů po celém schodišti.

Jan Simota: pomník Jana Nerudy

Foto: Kristýna MakováFoto: Kristýna Maková Český spisovatel a básník se narodil roku 1834 v kasárnách stojících na úpatí Petřína. Socha znázorňuje stojící postavu, s rukama za zády, v nichž drží klobouk - ten však není vidět, protože socha má za sebou stromy. Neruda je zde zobrazen jako starší usedlý básník, který spokojeně shlíží z Petřína na milovanou Prahu. Autorem bronzové sochy je Jan Simota. Vyhotovena byla roku 1970. Socha je osazena v Seminářské zahradě poblíž Dvořákovy Fontány.

Jan Kodet: pomník Vítězslava Nováka

Foto: Kristýna MakováFoto: Kristýna Maková Vítězslav Novák byl český hudební skladatel. Bronzová socha, kterou v roce 1950 vytvořil Jan Kodet, znázorňuje stojící postavu v nadživotní velikosti, stojícího muže hledícího upřeně před sebe. Uvnitř sochy je urna s popelem skladatele, pomník je tedy zároveň jeho hrobem.

Hlava, oproti strnulému postoji, vykazuje výjimečně přesné portrétní rysy. Celá kompozice sochy má v sobě kořeny v egyptském umění, postavy v tomto období byly znázorňovány obdobně.

Jan Lauda: Lachtan

Socha Lachtana z roku 1936 existuje v několika bronzových odlitcích, jeden z nich je součástí exteriérové sochařské výzdoby zámeckého parku na Zbraslavi, další odlitek byl umístěn v horním jezírku zahrady Kinských roku 1953. Někdy bývá tento rok, ovšem chybně, označován za rok vzniku plastiky. Jedná se o jednu z nejlepších sochařských podob zvířat v české plastice 20. století. Socha se nachází ve větším ze dvou jezírek na úpatí Petřína.

socha Herkula

Barokní socha Herkula se nachází v menším, spodním jezírku na úpatí Petřína. Pochází ze 17. století, na Petřín však byla přemístěna z Kampy až v roce 1939.

Karel Dvořák: Fontána s hrajícími si chlapci

Fontána s hrajícími si chlapci, také nazývána Fontána se dvěma putti, Fontána U Žabiček, Masarykovi vnuci - dvojice chlapců se šesti žabkami a dvěma ještěrkami, hrající si s rybou. Tato dynamická plastika, zřetelně ovlivněná neobarokem, byla umístěna na Petříně po rozsáhlé úpravě zahrad v roce 1949.

Modely pro sošky byli vnuci prezidenta T. G. Masaryka, synové Olgy Masarykové Leonard a Herbert Revilliodovi, kteří za války zahynuli v zahraničním odboji.

Jan Štursa: pomník Hany Kvapilové

Pomník české herečky, členky Národního divadla, Hany Kvapilové je vyroben z bílého mramoru. Znázorňuje sedící ženskou postavu v dlouhých šatech s kyticí květin na klíně. Vyhotovena byla Janem Štursou v roce 1913 po tříleté práci. Pod sochou je uložena urna s popelem této herečky.

Celda Klouček: Dekorativní váza

Celda Klouček vyučoval dekorativní sochařství na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Váza byla vytvořena u příležitosti Zemské jubilejní výstavy v Praze (1891), zdobila Královský pavilon. Po skončení výstavy byla přemístěna na Petřín. Jedná se o novobarokní štukatérský odlitek z kufsteinského vápna. Vázu zdobí dva hrající si chlapci a stylizované květinové motivy.

Vojtěch Sapík: pomník Ferdinanda Lauba

Ferdinand Laub byl celosvětově známým houslistou. Pomník z počátku 20. století byl původně osazen na Křivoklátě. Jedná se o dynamickou kompozici, které vévodí zkroucená sedící postava vzrostlá do masivního křesla - soklu. Romantickou rozervanost a tragický osud houslového virtuosa charakterizuje odevzdaný výraz tváře a strnulé gesto levé ruky, která svírá housle. Pomník byl do Seminářské zahrady přenesen v roce 1950.

Bohumil Kafka: Milan Rastislav Štefánik

Bronzová socha Milana Rastislava Štefánika byla v polovině 90. let 20. století dlouhodobě zapůjčena Štefánikově hvězdárně, patří do majetku Národní galerie v Praze. Původně sloužila jako pomocný model pro rozsáhlý Štefánikův pomník v Bratislavě. Štefánik je zde předsaven jako usměvavý a přátelský člověk, nikoli jako upjatý generál v uniformě. Je oblečen do letecké kombinézy s kuklou na hlavě a brýlemi na čele. Socha je vysoká 247 centimetrů. Od 60. let 20. století byl uložen na hradě Pecka v rámci expozice díla Bohumila Kafky, do roku 1989 stál za zástěnou u poklady, kde si jej mohli návštěvníci prohlédnout na vyžádání.

Josef Mařatka: Polibek

Mařatkovou inspirací pro tento námět byl jeho paříšský učitel August Rodin, ten ve svém shodně nazvaném díle přišel se zásadním motivem prázdného vnitřního prostoru. Ovšem v místech, kde by logicky měl vzniknout takovýto prostor, podtrhuje kompaktnost objemu draperií. Z mnohoúhelníkového soklu, který navrh Jan Kotěra, vyrůstají dvě postavy - mužská a ženská. Jsou vzájemně propleteny. Pískovcová verze sochy, na které začal Mařatka pracovat již v letech 1909 - 1910, vznikla až v roce 1921. Socha byla původně umístěna v Letenských sadech, na Petřín byla přemístěna po druhé světové válce. Jedná se o jednu z nejhodnotnějších exteriérových kompozic v Praze.

Josef Wagner: pomník Jaroslava Vrchlického

Scoha znázorňující postavu stárnoucího velikána unaveného tvůrčími zápasy, který podpírán ženskými alegoriemi Poezie a Dramatu píše svůj umělecký testament: "Já v duši celé lidstvo nosil, vír jeho tužeb, muk a snů," vznikla až po druhé světové válce. Pomník měl původně stát na Karlově náměstí, ale v roce 1951, kdy byl dokončen jeho sádrový model, bylo rozhodnuto o jeho umístění na Petříně.

   Zpět